Skleníkový efekt – fakt, nebo mýtus?

Stále nám je skrze masmédia podsouváno, že musíme snížit produkci skleníkového plynu CO2, protože to způsobuje oteplování planety, a pokud toto oteplování nezastavíme, dojde k celosvětové katastrofě s rizikem vyhynutí lidstva. 

Je to pravda, nebo mýtus? 
Podívejme se na fakta. 

Globální oteplování vinou CO₂ zpopularizoval americký viceprezident a demokrat Al Gore. Možná jste viděli jeho působivé video, které natočil. Na videu ukazuje grafy nárůstu CO₂ a nárůstu teploty. Měly podobný průběh. Obrázek komentoval tak, že kvůli nárůstu CO₂ začala narůstat teplota na planetě. Ty grafy se nepřekrývaly, ukazoval je umístěné nad sebou, každý byl zvlášť.

Důkladná vědecká analýza jeho grafů ale ukázala, že Al Gore grafy umístil nad sebe záměrně. Protože pokud by se grafy překrývaly, bylo by vidět, že první stoupala teplota a teprve potom začal stoupat CO₂. Tím, že Al Gore grafy oddělil a umístil nad sebe, podvod nebyl vidět.

Toto nám však již média neříkají. Také nám zamlčují, že Al Gore má firmu, která vydělává na klimatických opatřeních, jež prosazoval.

Jak to, že přes odhalení podvodu masmédia stále jeho grafy používají a argumentují jimi?

Oxid uhličitý (CO₂) je jen stopový plyn, který tvoří 0,03 % atmosféry Země. Atmosféra obsahuje okolo 750 gigatun uhlíku.

Zprávy v masmédiích se nás snaží vždy ohromit velkými čísly. Porovnávají emise CO₂ se sopečnou činností, kde vychází, že člověk produkuje 100x více CO₂ než sopky. A to vypadá děsivě. Údaje se liší, avšak můžeme říci, že lidstvo produkuje okolo 10 gigatun uhlíku. Vedle toho nám však „zapomínají“ uvést, že vedle sopečných erupcí probíhají v přírodě přirozené procesy, jež nemůžeme ovlivnit a které emitují do atmosféry 200–300 gigatun uhlíku.

Z toho vyplývá důležitá otázka: Může mít naše produkce CO₂ takový vliv, jak se nám tvrdí?

Největší „emise“ CO₂ do atmosféry mají na svědomí oceány. Ty obsahují asi 38 000 gigatun uhlíku. Vědecké studie ukázaly, že když se oceán zahřeje, uvolňuje oxid uhličitý do atmosféry. Když se oceán ochlazuje, stahuje oxid uhličitý z atmosféry. ^1,2,3) (Údaje IPCC, FAR.)

To znamená, že množství CO₂ v atmosféře ovlivňuje víc teplota oceánu než lidská činnost. 
Ve skutečnosti je dobře změřeno, že CO₂ neovlivňuje teplotu, ale teplota ovlivňuje množství CO₂ v ovzduší. Množství CO₂ v ovzduší následuje teplotu s půlročním zpožděním. Ukázaly to ledovcové vrty už v devadesátých letech. ^4,5,6)

Zvyšování obsahu CO₂ v atmosféře je tedy důsledkem, a nikoli příčinou oteplování planety!

Z toho vyplývá, že vládní regulace CO₂ neovlivňuje teplotu a nemá vliv na globální oteplování. Z toho vyplývají další důležité otázky:

Co tedy způsobuje globální oteplování?
Existuje skleníkový efekt? A pokud ano, co ho způsobuje? 
Proč vlády světa nemluví pravdu? Co tím sledují? Jaký se za tím skrývá záměr?

Nejvíce nás klimatologové děsí tím, že klimatické změny spojené s oteplováním způsobí nedostatek potravin. Je však vědecky i experimentálně dokázáno, že zvýšená koncentrace CO₂ způsobuje lepší růst rostlin a vydatnější úrodu. Rostliny z CO₂ a vody působením slunečního záření vytvářejí pomocí chlorofylu celulózu, tedy tělo rostliny, mimo jiné dřevní hmotu. Vyšší koncentrace CO₂ tedy vede k většímu růstu rostlin. Existují skleníky, kde uměle zvyšují obsah CO₂, a dosahují díky tomu enormní úrody. To potvrzují i snímky ze satelitů, které ukazují, že od počátku osmdesátých let díky nárůstu teplot a hladin CO₂ došlo k „zezelenání planety“. Prodloužilo se vegetační období. V Severní Americe se prodloužilo o 12 dnů a v Euroasii o 18 dnů. Díky tomu máme lepší zemědělské úrody. ⁷)

Krásně to ilustruje experiment anglického chemika Josepha Priestleye z let okolo 1774, který ukazuje tento obrázek: 

Pokud nebude vznikat CO₂, tak rostliny zahynou. Pokud nebudou rostliny produktovat kyslík, zahyneme my. 

Zajímavé je, že nám zatím nikdo nedává odpověď na otázku, kolik CO2 rostliny ročně spotřebují.
Ano, ročně vyprodukujeme 10 gigatun uhlíku. Kolik gigatun uhlíku však rostliny ročně spotřebují pro stavbu svých těl? 

Dalším argumentem je, že při zvyšování teplot bude více sucha a rozšíří se pouště. Jenomže když se zvýší teplota, zvýší se i odpařování vody z oceánů a je více vlhkosti, je více dešťů.

V roce 2017 jsem byl v Izraeli a Palestině. Tam, kde hospodařili Palestinci, se úrodná zem měnila v poušť. Tam, kde hospodařili Izraelci, se poušť měnila v úrodnou zem. Pouště vznikají převážně lidskou činností, ne počasím. Izraelci objevili kapénkovou metodu zavlažování, a dokázali tak, jak málo vody stačí k zúrodnění pouště. Tam, kde Izraelci rozšířili zeleň zúrodněním pouště, se však ukázal zajímavý efekt: v těch místech se zvětšilo množství srážek a snížila se průměrná teplota.

A zde je také skutečná odpověď na otázku řešení „skleníkového plynu CO₂“. Jde něco udělat proti „klimatické krizi“? Ano. Ať každý člověk na planetě Zemi vysadí jeden nový strom. Sedm miliard nových stromů bude účinně odebírat CO₂ ze vzduchu a pohlcováním slunečního záření a zvlhčováním vzduchu ochlazovat planetu.
Miliardáři však místo toho zakládají geoinženýrské firmy, které chtějí „odsávat“ CO₂ ze vzduchu. Za naše peníze. Stromy to umí lépe – a zadarmo. 

Co se to okolo nás doopravdy děje? 
Jaký je smysl toho všeho? Jde jenom o peníze, nebo je za tím i něco jiného? 

Pokud vás zajímají odpovědi na uvedené otázky, pojďte se mnou hledat odpovědi v knize Pohled do zákulisí. 

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

Zdroje:

1. https://www.ipcc.ch/ipccreports/far/wg_I/ipcc_far_wg_I_chapter_01.pdf 
2. https://earthobservatory.nasa.gov/Features/CarbonCycle/ 
3. https://cloudbase.phy.umist.ac.uk/people/coe/lectures/gbc/lecture72007.pdf   
4. Michael D. Dettinger, Michael Ghil. Seasonal and interannual variations of atmospheric CO2 and climate. Tellus 50B (1998), 1 
5. Cynthia Kuo et al. Coherence established between atmospheric carbon dioxide and global temperature. Nature 343, 709 - 714 (22 February 1990 
6. Data z: Nicolas Caillon et al. Timing of Atmospheric CO2 and Antarctic Temperature Changes Across Termination III. Science vol 299 (14 March 2003)
   https://icebubbles.ucsd.edu/Publications/CaillonTermIII.pdf 
7. Zhou, L., Tucker, C.J., Kaufmann, R.K., Slayback, D., Shabanov, N.V. and Myneni, R.B. 2001. Variations in northern vegetation activity inferred from satellite data of vegetation index during 1981 to 1999, J. Geophys. Res.
   (Dostupné na: https://cybele.bu.edu/greenergh/nontechsum.html)