Co nám dnes může říci starověký Egypt?

V lednu jsme s manželkou navštívili Egypt – zemi plnou památek, opředenou legendami. Egypt je více jak z 90 % poušť, a proto se v něm život v minulosti odehrával a dodnes probíhá okolo Nilu, jediného zdroje vody v této zemi. A proto jsme po tomto veletoku pluli lodí, podél něhož se vyskytuje nejvíce historických památek.

(Navštívili jsme mnoho chrámů.)

Přestože Egypťané uctívali mnoho bohů, všechny jejich chrámy měly podobnou strukturu stavby. U vstupu do chrámu jsou obvykle největší sochy. A nejsou to sochy bohů, nýbrž faraona. Sochy bohů jsou uvnitř, až na konci dlouhé chodby, ve svatyni, a jsou v porovnání s faraonem malé. Faraon tam nemá jednu sochu. Faraona zobrazuje většina soch. Je to velkolepá oslava sebestřednosti a pýchy.

(K těmto sochám se lidé modlili a uctívali je jako své bohy a žádali je o pomoc v dobách soužení.)

Líbí se mi, jak se v Bibli Bůh posmívá těmto kamenným a dřevěným bohům: „Mají uši a neslyší, mají oči a nevidí, mají ústa a nemluví. Mají nohy a nehnou se z místa. Když přijde oheň, musí člověk zachraňovat svého boha, aby neshořel. A k takovému bohu se pak člověk modlí, když přijde nebezpečí a volá: ‚Zachraň mě‘.“ (Iz 46,5-7, parafrázováno)

Navštívili jsme také Údolí králů, místo odpočinku mnoha faraonů v různě velkých okázalých hrobkách. Hrobky jsou vytesány do skály, někdy hluboko pod povrch údolí, bohatě zdobené obrázkovým vyprávěním o slavných činech faraona. Tedy kolik lidí porazil, zabil nebo zotročil.

Byl jsem moc zvědavý na Tutanchamónovu hrobku, která představuje nejslavnější a nejbohatší nález v historii archeologie. Je to ze všech hrobek v Údolí králů ta nejmenší. Kolik bohatství muselo být v těch velkých, si jen stěží dokážeme představit.

Pod dojmem pozorování těchto památek jsem hodně přemýšlel o historii lidstva. Všichni obdivujeme monumentální stavby a lidi, kteří je nechali postavit.

Uvědomují si lidé vůbec, že ve skutečnosti obdivujeme ty největší tyrany, násilníky a zločince? Ty mohutné stavby nepostavili lidé, kteří dobrovolně spojili své síly a domluvili se, že je postaví. Postavili je faraoni, kteří druhé lidi zotročili a násilím je donutili ty stavby postavit. Vládci světa se snaží dosáhnout vlastní velikosti tím, že druhé lidi poníží a zotročí.

To se netýká jenom Egypta. Týká se to celých lidských dějin.

Obdivujeme Alexandra Velikého, člověka, který vlastní rukou zabil stovky lidí. Každého jiného bychom označili za hromadného vraha. Alexandra ne, on přece zabíjel ve válce. Byla to však válka, kterou on vyvolal. Nebyla to obrana vlasti, byla to dobyvačná válka. Proč ho obdivujeme? Protože zvítězil? Protože vybudoval říši? Není divné, že skutky lidí měříme různými metry?

Obdivujeme lidi, kteří něco dokázali. Měli bychom se však také vždy ptát, za jakou cenu to dokázali.

Já obdivuji Gándího. Bez násilí, aniž by někomu ublížil, osvobodil Indii (samozřejmě ne jen on sám, nýbrž s ním tisíce bezejmenných lidí, které inspiroval).

Obdivuji Ježíše, který nikdy nikomu neublížil, nikoho neshodil, neponížil, nikoho neudeřil a k ničemu nenutil, a přesto svým vlivem změnil celý tehdy známý svět.

A obdivuji Boha Bible, protože on neměří velikost člověka podle toho, jaké stavby postavil, kolik lidí ovládl, zotročil nebo zabil, nýbrž podle toho, kolika lidem v životě nezištně pomohl. Velikým je u Něj ten, kdo s Ním buduje vztah a učí se od Něj milosrdenství, soucitu a lásce. Možná se cítíš bezvýznamný a možná v očích lidí jsi takový, ne však pro Boha. Pro Něj jsi tak cenný, máš takovou hodnotu, že byl ochoten obětovat svůj vlastní život, aby tě zachránil.

Bohové Egypta, stejně jako božstva všech náboženství světa, vyžadovali od věřících hlavně oběti, úplatky a dary. Pokud nedáš, není pro tebe žádná milost.

I dnešní mocipáni od nás vyžadují oběti s odůvodněním, že je nutné zachránit planetu. Pokud nedáš, není slitování. 

Bůh Bible jako jediný na celém světě říká: „Nechci oběti, chci milosrdenství!“ (Oz 6,6)

Na této cestě jsme využili příležitost a seznámili jsme se také se současným životem Egypťanů. Pro turisty jsou na pobřeží moře postavena okázalá, luxusní střediska. Turisté většinou nemají tušení, jak vypadá život prostých lidí. Navštívili jsme proto Hurghádu a Luxor v místech, kam turisté běžně nechodí. Zjistili jsme, že život v Egyptě se moc neliší od života lidí v daleké minulosti, v době výstavby okázalých památek. Většina lidí žije v bídě a chudobě. Veškeré bohatství, plynoucí z turistického ruchu, putuje k nejbohatším lidem Egypta, kteří ty peníze potřebují nejméně. K těm chudým se dostane jenom zlomek v podobě mizerné mzdy, když na sebe vezmou břemeno péče o turisty. Není divu, že tolik lidí a tolik dětí vás na ulicích obtěžuje, snažíce se vám něco prodat. 

Ve světě vládne zlo. Mnozí lidé by ho chtěli odstranit násilím. To však nejde. Zlo nemůže být poraženo násilím. Skutečné vítězství se dá vybojovat jedině láskou a pravdou. A láska, pravda, spravedlnost a svoboda nakonec zvítězí.  

Neusilujme o vládu. Usilujme o lásku. 

Tomáš Kašpar