Novinky

Dnes si o tom něco povíme.

V některých tradičních kulturách, jako jsou Inuité (Eskymáci), lidé žvýkali kůže (to je tradiční způsob, jak kůže „vyčinit“, aby se z nich dalo ušít oblečení) a jedli sušené ryby pokryté pískem, takže si rychle opotřebovali zuby až na dřeň. Přesto se u nich prakticky nevyskytoval zubní kaz. Jakmile však přijali za své západní potraviny, bílou mouku a cukr, začaly se jim ihned zuby kazit. 

Existuje dobře střežené tajemství: Zuby se dokážou samy uzdravit!

Zuby se skládají ze čtyř vrstev. Na povrchu je nejtvrdší sklovina, která je nejvíce mineralizovaná. Pod ní je další mineralizovaná vrstva zvaná dentin (zubovina). Uvnitř se pak nachází dřeň s nervy a cévami, které zub vyživují. Kořeny pokrývá zvápenatělá pojivová tkáň zvaná cementum. Strukturou se podobá kosti. Dentin i cementum se tvoří a obnovují celý život. 

 Doktor Edward Melanby se svou manželkou intenzivně zkoumali vliv stravy na strukturu zubů. Své zkušenosti popsali v knize Výživa a nemoci. Při svých výzkumech zjistili, že strava ovlivňuje, kolik dentinu se vyrobí a jak bude kvalitní.

Z jejich výzkumu vyplývají 3 faktory ovlivňující hojení zubů:

1. Obsah minerálů ve stravě, zejména vápníku a fosforu.
2. Obsah vitamínů rozpustných v tucích, zejména vitamínu D.
3. Dostupnost minerálů pro vstřebávání, určená převážně obsahem kyseliny fytové ve stravě (brání vstřebávání minerálů).

Své studie publikovali již v roce 1924. Jak je možné, že tak významný lékařský objev, publikovaný v recenzovaných časopisech s vysokým dopadem, upadl v zapomění? 

Ke stejným závěrům došel i Dr. Weston Price. Své výzkumy shrnul v knize Výživa a fyzická degenerace. Doložil je i rentgenovými snímky, které ukazují rekalcifikaci zubů postižených kazem díky stravě s vysokým obsahem správných minerálů a vitaminů. 

Při zkoumání, proč se domorodým kmenům nekazí zuby, kdežto Američanům ano, porovnávával v 30. letech 20. století stravu těchto kmenů se stravou Američanů a zjistil, že domorodci konzumují 4x víc minerálů a 10x víc vitaminů.

V prvním díle tohoto článku jsme si ukázali, že zvířatům a přírodním lidem se nekazí zuby, ani když si je nečistí. Abychom pochopili, jak je to možné, vysvětlili jsme si, co se děje v našich ústech, co je zubní kaz a jak vzniká.

Zubní kaz je ve skutečnosti demineralizované místo na zubu, tedy místo, kde je málo minerálů. A vzniká kvůli nutnosti neutralizovat kyseliny v našich ústech, vyráběné přemnoženými bakteriemi ze skupiny Streptococcus mutans a laktobacilů. Ty se přemnoží tehdy, když je krmíme dostatkem cukrů a škrobů.

Dále jsme si řekli, že zubní kaz je možné uzdravit, protože zuby mají schopnost obnovit množství minerálů ve sklovině. Slíbili jsme si, že si ukážeme jak.

Nyní tedy víme, že zubní plak je důsledek naší špatné stravy a je až druhotnou příčinou toho, že se nám kazí zuby. Nutnost čistit si zuby je pak důsledkem důsledku, tedy špatné stravy a vzniklého plaku.

Především však je to důvod pro vznik miliardového byznysu zubní hygieny. Tak proč by se někdo namáhal říci nám pravdu o skutečných příčinách zubních kazů?

Lékaři se dále zaměřují na zubní kámen, který také přispívá k rozvoji zubních kazů. Řekl vám však někdy někdo, jak a proč zubní kámen vzniká? A čím podporuje rozvoj zubních kazů? 

Zubní kámen je mineralizovaný zubní plak. Co to znamená? Řekli jsme si, že zubní plak obsahuje kyseliny. Čím se neutralizují kyseliny? Pomocí zásadotvorných minerálů, především vápníku a hořčíku. A tak se zubní plak postupně plní minerály, které se do něj přemisťují z našich zubů a z tekutin v našich ústech. Tím tento plak tvrdne a stává se z něho „zubní kámen“. 

Tím, že odčerpává minerály z našich úst, pak zubní plak (i kámen) brání návratu minerálů zpět do zubů, jinými slovy brání uzdravení zubů. 

Dále jsme si řekli, že jsme mylně informováni o příčinách zubních kazů, protože příčin je více. A na ně se nyní podíváme zblízka. 

Takže si je nejprve vyjmenujme. Je jich pět:

1. Nedostatek minerálů ve stravě (vápníku, hořčíku a fosforu).
2. Nadměrná konzumace potravin bohatých na kyselinu fytovou.
3. Nedostatek vitaminů rozpustných v tucích.
4. Nadměrná konzumace rafinovaných cukrů.
5. Nedostatek vitaminu C. 

1. Nedostatek minerálů ve stravě způsobuje, že zuby nemohou obnovit rovnováhu minerálů ve své struktuře. 
2. Kyselina fytová (fytát) je inhibitor enzymů (blokuje jejich aktivitu), který také navíc blokuje vstřebávání minerálů.
   Dříve se potraviny upravovaly klíčením nebo kvašením. Obojí kyselinu fytovou ničí. Proto jediný chléb, který nebrání vstřebávání minerálů (a tedy nepoškozující naše zuby), je chléb zadělaný kváskem.
   Pěstování rostlin s moderními fosfátovými hnojivy zvyšuje obsah fytátů v rostlinách a moderní způsob zpracování zachovává tuto kyselinu v potravinách, takže jí konzumujeme hodně. Díky tomu nevstřebáme z potravy vápník, hořčík, železo, zinek a fosfor. Proto máme těchto minerálů nedostatek.
   Kyselina fytová navíc nejen brání vstřebávání minerálů, ona také vyplavuje minerály z těla, kostí a zubů.
3. Vitaminy rozpustné v tucích mají vliv na zpracování minerálů, především vápníku. Bez nich se vápník nevstřebá, a pokud ano, tak se nedostane tam, kam má, tedy do zubů a do kostí. 
4. Nadměrná konzumace cukrů způsobuje vznik velkého množství kyselin, jak v ústech, tak v celém těle. To vede k nadměrné spotřebě minerálů schopných kyseliny neutralizovat. Cukr zkrátka okrádá tělo o dva důležité minerály pro naše zuby – o vápník a hořčík.
   Naše strava dále obsahuje extrémní množství bílé mouky. To je potravina zbavená minerálů a vitaminů v jejich přirozené formě. Konzumace bílé mouky je pro naše tělo prakticky to samé jako konzumace bílého cukru.
   To vše znemožňuje remineralizaci zubů a také způsobuje osteoporózu a další problémy.
5. A jak s tím souvisí vitamin C? Lidem, kteří užívají 3 až 4 gramy vitaminu C denně, se téměř nekazí zuby. Proč? Vitamin C inhibuje (blokuje) působení kyseliny fytové. To znamená, že tím zlepšuje vstřebávání minerálů z potravin. 

Z výše uvedeného vyplývá, že existuje několik přirozených způsobů, jak zvrátit zubní kaz.
A podobné je to i s paradentózou.

O ní si však povíme zase příště. 

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

P.S. Pomohl vám tento článek? Tak pomozte zase vy a doporučte jej někomu, komu pomoci může.

Jak uzdravit své zuby a vyhnout se zubaři?

Je kaz nezvratný proces, nebo lze proces kazu zastavit, či dokonce zvrátit?

Je příčinou kazů na zubech jejich špatné čištění?

Na jedné z mých přednášek za mnou přišla paní s otázkou. Byla u své zubní lékařky a ta jí tvrdila, že naše strava prý nemá absolutně žádný vliv na vznik zubního kazu. Jedinou příčinou zubního kazu je prý špatné čištění zubů. A pokud si nebude správně a dostatečně čistit zuby, že není možné, aby se jí zuby nekazily.

Měl jsem smíšené pocity. Na jedné straně jsem se bavil a na druhé straně mi bylo smutno z toho, jak moc jsme se vzdálili od přírody. Uvědomil jsem si, v jak umělém světě žijeme. Je to svět, který jsme si vytvořili a který nás postupně ničí. 

Takže než budete číst dál, zamyslete se nad touto otázkou:

Čistí si zvířata, žijící volně v přírodě, zuby? Mají mezi zuby zbytky jídla? A kazí se zuby těmto zvířatům? Ne. Jak to?

Víte, proč je pokousání od některých masožravých zvířat nebezpečné? Protože mají mezi zuby zbytky hnijícího masa. A přesto se jim zuby nekazí.

Někdo možná namítne, že v zoologické zahradě občas musí zvířatům ošetřovat zuby. Ano, to je pravda. Žijí však tato zvířata svým přirozeným životem? Mimochodem, zvířata ve volné přírodě nikdy netrpí srdečními chorobami (ucpáváním cév tukem), kdežto zvířata v zoologické zahradě jimi trpí. Jak je to možné? (Vzpomeňte si, odpověď znáte z mé knihy Nespěchejte do rakve.) Zoologickou zahradu tedy nemůžeme brát jako měřítko toho, co se děje v přírodě. Vraťme se však k našemu tématu. 

Na začátku 20. století byl prezidentem Národní stomatologické asociace v Americe doktor Weston A. Price, jeden z nejuznávanějších zubních lékařů své doby. On hledal příčiny zubního kazu, a tak jezdil po světě a zkoumal chrup u různých národů i domorodých kmenů. Přitom zjistil, že mnoho domorodých kmenů, které nepřišly do styku s civilizací, mělo dokonalý chrup a vůbec nevěděly, co to je zubní kaz. 

Jakmile však přišli do styku s naší západní civilizací a jedli její stravu, zubní kaz se u nich objevil. 

Četl jsem kdysi skutečný příběh o takovém domorodém kmeni, jehož jeden člen odešel poznávat „bílou civilizaci“, a když se po několika letech vrátil, stěžoval si ve svém kmeni, že ho bolí zuby. Celý kmen se mu začal smát: „Zuby přece nemohou bolet, vždyť to jsou jen takové bílé kamínky v puse a kamínky nemohou cítit bolest.“

V čem byl rozdíl? Ne, nebyl v čištění zubů. Domorodci si zuby nečistí. Jediný rozdíl byl ve stravě. A jakmile domorodci přejdou na stravu naší „vyspělé civilizace“, začnou se jim zuby kazit. A nejenom zuby – objeví se u nich i osteoporóza a další naše chronická onemocnění. 

V British Medical Journal byla publikována studie o tom, jak obrovský vliv na zdraví zubů má naše strava.¹)

Studie byla provedena na 62 dětech se zubními kazy. Rozdělili je do 3 skupin a každé nasadili jinou stravu. 
První skupina dostávala standardní stravu plus ovesné vločky bohaté na kyselinu fytovou. 
Druhá skupina dostávala standardní stravu plus vitamin D. 
Třetí skupina dostávala stravu bohatou na živiny (zelenina, ovoce, luštěniny, ořechy) bez obilovin a užívala vitamin D. 

Jaké byly výsledky? 

První skupině se množství kazů zvýšilo.
V druhé skupině došlo ke zlepšení kazů a menšímu výskytu nových kazů.
K překvapení výzkumníků se však dětem ve třetí skupině téměř všechny zubní kazy uzdravily!²) 

Jak je to množné? 

Abychom byli schopni odpovědět si na takové otázky, musíme nejprve porozumět problému. A teprve potom pochopíme i odpověď. Nuže, pojďme na to.

Co je to zubní kaz? 

Téměř všichni lidé (včetně zubních lékařů) si myslí, že jakmile se objeví zubní kaz, jde o nevratný proces, a že jediným řešením je vyvrtání části zubu a zaplnění otvoru syntetickým materiálem. 

Přitom každý zubní lékaři ví, že zubní kaz nevzniká ze dne na den, ale že je výsledkem určitého procesu v průběhu času. A z toho vyplývá, že tento proces je přinejmenším možné zastavit.

Zubní kaz je ve skutečnosti demineralizace zubu. Není to díra v zubu, jak si většina lidí myslí. Zub vlivem kyselin a působením určitých bakterií ztrácí minerály a zubní sklovina měkne. Vypadá to jako bílá tečka na zubu. Pokud ztráta minerálů pokračuje, kaz se zvětšuje. Vzniká prohlubeň. A měkká část se může snadněji „vydrolit“.

Tuto měkkou část zubu lékaři odvrtávají a zaplňují syntetickým materiálem – plombou. 

Příčina zubního kazu 

Současné zdravotnictví se nás snaží přesvědčit, že na vině jsou bakterie v ústech a zubní plak, a že jediným řešením je tedy důkladné čištění zubů. Proto zubní kaz také nazývá infekční onemocnění. 

Otázka je, jak chápeme infekci. Naše ústa obsahují neustále směs mnoha stovek různých bakterií (cca 700), včetně těch, které způsobují zubní kaz. Problém není v tom, že bychom byli napadeni novou bakterií, problém je v tom, že se nám v ústech určité bakterie přemnoží. Takže otázka je, jaké bakterie to jsou a co způsobuje jejich přemnožení?

Co se děje v našich ústech?

Na povrchu našich zubů je ochranná vrstva zvaná pelikula. Je tenká 0,1 až 1 mikrometr, zvlhčuje zuby a chrání je před mechanickým obrušováním, třeba při kousání jídla. Na povrchu této pelikuly se usazují bakterie, a vzniká tak biofilm. Biofilm je vrstva bakterií uspořádaná tak, aby byly optimální podmínky pro každý bakteriální druh v biofilmu. Při správné stravě je v našich ústech rovnováha bakterií, minerálů a enzymů. Proto se zvířatům zuby nekazí.

Tím, že my jíme a pijeme nepřirozenou stravu, tedy hodně sladkého a konzumujeme hodně obilných škrobů, dáváme nadbytek potravy bakteriím ze skupiny Streptococcus mutans a laktobacilům živícím se cukrem a škroby. Tyto bakterie se začnou rychle množit, naruší se rovnováha s ostatními bakteriemi a na zubech vznikne hustý povlak tvořený především těmito bakteriemi (plak obsahuje 60–70 % bakterií). 

Odpadní látkou, kterou produkují bakterie při konzumaci cukrů, jsou kyseliny (octová, mravenčí, propionová, máselná či mléčná). Kyseliny znamenají nerovnováhu a je nutné je neutralizovat. Čím? Protože ty kyseliny jsou přímo na našich zubech (uvnitř plaku), jsou neutralizované přesunováním minerálů z našich zubů do plaku. Vyplavováním minerálů zubní sklovina ztrácí svou pevnost, měkne a zub se stává citlivým na chlad, teplo, ale také na kyselé nebo sladké. A pokud minerálů stále ubývá, ubývá i zub a vzniká v něm prohlubeň.

Biofilm na zubech (plak), to je normální, přirozený proces. Avšak při stravě, jakou jedí domorodci, je v rovnováze a nezpůsobuje zubní kaz, neboť neprodukuje kyseliny. Zuby zůstávají zdravé. Tekutiny a některé bakterie v našich ústech také vytvářejí látky regulující špatné bakterie, takže ty se nemohou přemnožit. Takový zubní plak nezpůsobuje žádné problémy.

Problém je biofilm s narušenou rovnováhou bakterií produkujících kyseliny. Strava bohatá na cukry a obilné škroby umožní bakteriím Streptococcus mutans překonat všechny bariéry, a rovnováha se naruší. Nebezpečný plak vzniká jako důsledek naší stravy plné cukrů a škrobů (hlavně pšenice).

Lékaři se zaměřují na tento zubní plak. Označují ho za příčinu zubních kazů. Avšak neřeší příčinu vzniku škodlivého zubního plaku. A tou je naše strava.

Demineralizaci zubů podporuje také pití bublinkových nápojů. Kysličník uhličitý způsobuje, že nápoj je kyselý. I obyčejná sodovka je tedy vlastně kyselina. Nejhoršími nápoji jsou proto různé „coly“, které obsahují spoustu cukru, mnoho kyseliny (fosforečná, citronová…) a kysličník uhličitý k tomu. To je pro naše zuby „vražedná kombinace“. 

Co ještě dělá cukr s našimi zuby?

Když je zub ponořen do nasyceného cukerného roztoku, změní se velice brzy jeho chemické složení tak, že zrosolovatí a jeho sklovina ztmavne a mění strukturu. Tuto proměnu nelze připisovat uvolněné kyselině. Může za ni tendence cukru slučovat se s vápenatým základem zubu.

Po mém návratu z vojny jsem byl na přednášce zubního lékaře, který nám představoval vědecké studie o tom, že konzumace rafinovaného cukru způsobuje, že se zastaví doprava živin do zubů. Zub se přestane vyživovat zevnitř. Přerušení přívodu živin podpoří jeho rychlé poškození zvenku. 

O čem se málo mluví

Informoval vás zubař o tom, že zuby mají schopnost remineralizace neboli schopnost obnovit množství minerálů ve sklovině? To nám neříkají, protože by přišli o pacienty. Lidově řečeno, zub dokáže „nasát zpět“ minerály do zubní skloviny.

Kdykoli dojde ke ztrátě minerálů a změknutí zubní skloviny, zuby nezůstávají pasivní, ale aktivují proces remineralizace skloviny. Pokud se to podaří, nejenom že se zastaví postup demineralizace (měknutí zubní skloviny), ve skutečnosti zubní kaz zmizí! Protože se obnoví pevnost zubní skloviny.

To však znamená, že vznik a postup zubních kazů zapříčiňuje také nedostatek správných minerálů. A že příčin jejich vzniku je mnohem více.

Jinými slovy, jsme mylně informováni o příčinách zubních kazů. 

Ve skutečnosti je jich pět. A my si o nich povíme v pokračování článku.

A také si ukážeme několik přirozených způsobů, jak zvrátit (uzdravit) zubní kaz. 

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy 

Odkazy a zdroje:

1. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2520490/
2. https://wholehealthsource.blogspot.com/2009/03/reversing-tooth-decay.html

Je užívání vitaminu D  bezpečné?

V minulém článku jsme si řekli, že většina lidí se bojí užívat velké dávky vitaminu D, protože je lékaři a „odborná veřejnost“ straší zavápněním měkkých tkání. 

V jedné diskusi jsem byl svědkem toho, jak někteří „odborníci“ označovali MUDr. Bukovského skoro za zločince, když doporučoval 5 až 10 000 IU denně na vyrovnání deficitu vitaminu D. 

Takže se dnes podíváme na to, zda je takové užívání bezpečné. 

Jak dochází k toxicitě vitaminu D?

Toxicita vzniká při hypervitaminóze. To je stav, kdy je tělo nasycené tímto vitaminem a další již není schopno zpracovat. Ten pak volně koluje v těle a způsobuje mimo jiné hyperkalcémii neboli zvýšenou hladinou vápníku v krvi.

Toto nebezpečí tedy hrozí až při stavu, kdy se vitamin D stává toxický.

Toxicita je velmi vzácná a vyskytuje se až při extrémně vysokých dávkách vitaminu D.

Co jsou extrémní dávky?

V roce 2020 byla hospitalizována 56letá žena, která užívala v průměru 130 000 IU vitaminu D denně po dobu 20 měsíců, protože doufala, že tím vyřeší příznaky roztroušené sklerózy. Místo toho získala příznaky hyperkalcémie. Naměřili jí hladinu vitaminu D ve výši 661 nmol/l (265 ng/ml). ¹)

V jiné studii se zmiňuje případ 18měsíčního dítěte, kterému bylo podáváno 50 000 IU vitaminu D po dobu 3 měsíců. Objevil se u něho průjem, bolesti žaludku a další příznaky, které ustoupili potom, co dítě přestalo doplňky s vitaminem D užívat. ²)

V kazuistice z roku 2021 si 64letý muž omylem vzal 200 000 IU vitaminu D denně, protože špatně pochopil instrukce lékařů. Projevila se u něj hyperkalcémie a trvalo 18 dní, než se jeho hladina vápníku vrátila na očekávanou úroveň. ³)

Závěr: 
Nebezpečí kalcifikace (zavápnění) hrozí pouze při předávkování vitaminem D. To však v naší republice prakticky nikomu nehrozí, protože lidé mají kritický nedostatek tohoto vitaminu. Předávkování přitom není velikost dávky, kterou užívám, nýbrž překročení normy pro maximální hladinu vitaminu D v krvi!

Jinými slovy, dávky 5, 10 nebo 50 tisíc jednotek IU není předávkování. Předávkování je překročení hranice 200 nmol/l v krvi.

K zavápnění organismu tedy nemůže dojít, pokud hladina vitaminu D v krvi nepřekročí bezpečnou hranici, což je podle normy 200 nmol/l (nebo 80 ng/ml). 

Je nemožné aby došlo ke kalcifikaci, pokud máme nízkou hladinu vitaminu D. 

Ke kalcifikaci by došlo až tehdy, pokud bychom pokračovali v užívání dávek 5-10 000 IU denně i po dosažení optimální hladiny vitaminu D v krvi, což je 168 nmol/l (nebo 67 ng/ml). 

Jestliže tedy budete dodržovat návod popsaný v minulém článku, nemusíte se kalcifikace vůbec, ale vůbec bát. 

Je při užívání vitaminu D nezbytný vitamin K?

Napsal nám jeden člověk, že si od nás nekoupí samotný vitamin D, pokud si k němu nemůže koupit také vitamin K. A že pokud prodáváme samotný vitamin D, že nejsme důvěryhodná firma.

Jiný člověk nám napsal, že bez vitaminu K se vitamin D nevstřebává, a tak si náš produkt nekoupí. 

Jaký je tedy vztah těchto dvou vitamínů?

V principu jde o velké nepochopení způsobené nedostatkem informací. 

• Na vstřebávání vitaminu D nemá vitamin K vliv. Vitamin D se vstřebává za pomocí tuků, neboť je rozpustný v tucích. Proto je nutné užívat ho zásadně s jídlem obsahujícím zdravé (rostlinné) tuky. 
• Ano, vitamin K je důležité užívat také, protože spolupracuje s vitaminem D na správném ukládání vápníku do kostí. Psal jsem o tom v článku Jak se zbavit osteoporózy. Vitamin K je proto důležitý pro léčbu a prevenci osteoporózy. Kombinace vitaminu D a vitaminu K se však týká pouze osteoporózy! 

V článku Nedostatek vitaminu D jsme si ale vyjmenovali 30 chorob, před kterými nás vitamin D chrání. Je tedy minimálně 28 chorob, při kterých potřebujeme vitamin D i bez vitaminu K! 

Jak může mít jeden vitamin tolik účinků? 

Odborníci našli receptory na vitamin D ve všech tkáních. Jinými slovy, každá buňka má „uši“ na vitamin D a tento vitamin reguluje činnost stovek genů. Potřebujeme ho tedy na celou řadu dalších funkcí v těle. U těchto procesů vitamin K nepotřebujeme. Co z toho plyne? 

Že zdaleka nejde jen o zdravé kosti a ochranu před křivicí a osteoporózou! Vitamin D působí doslova v každé buňce našeho těla! Jedná se o vitamin, jehož význam daleko přesahuje běžné očekávání. Proto je tak důležité vědět, zda máme tohoto vitaminu dost a zda je aktivní a účinný.

Shrnutí:
Studie znovu a znovu ukazují, že vitamin D je bezpečnější a efektivnější než mnoho léků. Je lepší proti rakovině než protirakovinové léky. Je lepší proti osteoporóze než léky proti ní. Je lepší v léčení cukrovky než léky proti cukrovce. A je účinnější a lepší než vakcíny proti infekčním chorobám. A nepotřebujete lékařský předpis na jeho pořízení. Není to úžasné?

Závěry vědeckých studií by neměly nechat v klidu především odborníky zabývající se preventivní medicínou a specialisty na výživu. 

Proč se tedy k lidem nedostávají výsledky vědeckých studií a kompletní informace? Myslím, že to víte. A pokud to nevíte, přečtěte si knihu Umíráme na objednávku? 

Příště se budeme věnovat jinému tématu, avšak k účinkům vitaminu D se ještě někdy v budoucnu vrátíme s dalšími zajímavými detaily. 

Buďte vitální a zdraví.

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy 

Odkazy: 

1. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33030138/
2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/27478669/
3. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7890937/

V první části minulého článku jsme si řekli, že plešatění i problémy s prostatou spolu souvisí a že obojí ovlivňuje snížená produkce testosteronu a přebytek dihydrotestosteronu (DHT), který kvůli tomu vzniká.

Jedna z věcí, která v tomto pomáhá, je Saw Palmetto. Jakým způsobem?

Saw Palmetto je malá americká palma, na které rostou malé plody – datle. Původní obyvatelé oblastí na Floridě, Georgii a Louisianě vypozorovali léčivé vlastnosti těchto plodů na zvířatech a začali je využívat i pro sebe. Plody dokonce používali jako afrodiziakum.

Současné výzkumy vedly k objevení řady zajímavých, biologicky aktivních a prospěšných látek, které se dnes přidávají do mnoha farmaceutických přípravků (léků). Přesto se žádné léčivé vlastnosti u produktů z plodů této palmy nesmí uvádět. Takže si o nich povíme zde. Nejprve se podíváme na vlasy a prostatu a potom na další přínosy.

• Saw Palmetto snižuje produkci enzymu 5-α-reduktázy, který mění testosteron na DHT. Zabraňuje tak nadměrné přeměně testosteronu na DHT. Tím zabraňuje:
  a) zvětšování prostaty z nadbytku DHT a
  b) odumírání vlasových kořínků a vypadávání vlasů.
  Zázračné preparáty na opětovný růst bujné kštice asi neexistují, avšak pokud muži začnou včas užívat Saw Palmetto, tak se v mnoha případech vyhnou (nebo zastaví) vypadávání vlasů a vzniku pleše.

A jaké jsou další přínosy?

• Saw Palmetto má antiseptické účinky, neboli působí proti zánětům prostaty, a to jak akutní, tak chronické. Chronický zánět vede k opuchnutí, tedy zvětšení prostaty. Likvidace zánětu je tedy první předpoklad pro uzdravení.
• Snižuje obtížné a bolestivé močení, časté a permanentní nucení k močení.
• Saw Palmetto je močopudné, a pomáhá tak čistit močový měchýř od bakterií a patogenů.
• Zlepšuje produkci a kvalitu spermií.

A zajímavost pro ženy: Saw palmetto ochraňuje i vaječníky a přispívá k normální funkci a zdraví močových cest. Je tedy vhodný i pro ženy (mimo těhotných a kojících, neboť může ovlivňovat hladinu hormonů).

Široký obsah účinných látek Saw Palmetta působí synergicky, a jsou proto využívány při těchto problémech:

• Zvětšení prostaty
• Zánět varlat
• Zánět močových cest
• Vypadávání vlasů u mužů i žen
• Kašel
• Astma a bronchitida
• Chřipka a bolesti v krku
• Rakovina prostaty

Obsáhlé účinky Saw Palmetta jsou také využívány jako podpora:

• Chuti k jídlu
• Trávení
• Funkce štítné žlázy
• Při nespavosti
• Libida
• Imunitního systému

Pro účinnou terapii (prostata a vypadávání vlasů) se doporučuje pravidelné a dlouhodobé užívání, od středního věku nejlépe trvalé.
Saw Palmetto se dá užívat ve formě sušených plodů, tinktury nebo extraktu ve formě tabletek či kapslí. Účinné látky Saw Palmetta nejsou rozpustné ve vodě, proto užívání ve formě čaje je nejisté.

A kolik ho užívat? Na to odpovídám v mé knize Jak uzdravit prostatu.

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

Říká se, že vlasy jsou koruna krásy. Ženám na vlasech velmi záleží, neboť touží být krásné a líbit se. To většina mužů svůj vzhled moc neřeší, dokud…

...nedojde na padání vlasů.

Neznám muže, kterému by nevadilo, když mu začnou ubývat vlasy. Postupující kouty nebo vznikající kolečko na temeni hlavy muže nenechávají lhostejným. Díky tomu různí šarlatáni, nabízející „zaručený“ produkt, po kterém nám opět naroste bujná kštice, dobře vydělávají. Jednoduše touha, aby pleš zmizela, je obrovská.

Dříve si vědci mysleli (a najdete to stále v mnoha tvrzeních na internetu), že za padání vlasů může vysoká hladina testosteronu. Vědecké objevy však ukázaly něco jiného. S postupujícím věkem totiž produkce testosteronu klesá a zároveň ubývají vlasy. Nemůže to tedy být jeho vysoká hladina, co plešatění způsobuje. Jak to tedy je?

Testosteron se v pubertě začne přeměňovat pomocí enzymu 5α-reduktáza na jeho vysoce aktivní formu dihydrotestosteron, zkráceně DHT, a udělá z nás muže. DHT stimuluje tvorbu specifických proteinů, které mají vliv na růst buněk. Díky tomu nám v pubertě dorostou pohlavní orgány, vyroste ochlupení atd. Testosteron a DHT tělo přísně udržuje v přesné rovnováze. Ve vyšším věku se tato stabilita naruší, když začne produkce testosteronu klesat. Množství DHT v poměru k testosteronu začne stoupat, a to má své důsledky. Jaké?

Vlasové kořínky na temeni hlavy jsou u většiny mužů citlivé na DHT. To svým působením poškodí kořínek, ten slábne a slábne až nakonec odumře a vlas přestane růst. Zajímavé je, že vlasové kořínky na okrajích hlavy jsou citlivé málo nebo vůbec. Všimněte si, že skoro nikomu nevzniká pleš na okrajích hlavy. Někomu se do hlavy zaříznou kouty, jinému vznikne kolečko a další má „čelo až na záda“.

A jak to souvisí s prostatou?

Testosteron a DHT mají vliv na odumírání starých a růst nových buněk a tělo je přísně udržuje v rovnováze. Díky tomu i odumírání starých a tvorba nových buněk jsou vyrovnané. Ve vyšším věku se tato rovnováha naruší tím, že klesne produkce testosteronu, kdežto přeměna na DHT zůstává stejná. Tím klesá množství testosteronu a stoupá množství DHT. V prostatě, kde také přeměna probíhá, se začne koncentrovat DHT, které se uchycuje v mezibuněčných vazbách. Přebytek DHT v prostatě způsobí podporu růstu nových buněk a současně zpomalí odumírání starých buněk. A prostata začne zvětšovat svoji velikost.

Působení DHT na prostatu není jediná příčina zvětšování prostaty, avšak je významná. Podrobněji celý problém popisuji v knížce Jak uzdravit prostatu.

Jak vidíme, plešatění i problémy s prostatou spolu souvisí. Obojí ovlivňuje snížená produkce testosteronu a přebytek DHT, který kvůli tomu vzniká.

Jde s tím něco dělat? Odpověď je ANO. Jedna z věcí, která pomáhá, je Saw Palmetto.

A o tom si povíme něco víc v příštím článku.

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

„Byla jsem ještě mladou ženou, když v nejlepším mužném věku zemřel můj švagr na chorobné zduření předstojné žlázy – prostaty (dnes nazývané hypertrofie prostaty). Můj soused, který jako bylinkář velmi dobře znal léčivky, mi ukázal vrbovku a povídal: ‚Kdyby váš švagr býval pil čaj z této rostlinky, byl by dnes ještě naživu. Zapamatujte si tuto rostlinku. Jste mladá žena a tímto byste mohla pomoci mnoha lidem.‘ Jak již to však chodí, byla jsem mladá a zdravá a nevěnovala jsem této informaci mnoho pozornosti. Moje matka však byla jiná. Sbírala ji každý rok a byla jsem svědkem, jak mnoha lidem pomohla při chorobách ledvin a močového měchýře. Její účinky jsou tak silné, že často naráz vyléčí všechna trápení nemocné prostaty. Byly případy, kdy někteří muži před operací nedokázali téměř močit a už jediný samotný šálek čaje jim přinesl úlevu. Čaj se přirozeně musí pít dále, má-li se dosáhnout uzdravení.

Maminka mi vyprávěla o pacientovi, který prodělal tři operace rakoviny močového měchýře. Byl na tom velmi špatně. Řekla jsem mu o vrbovce, aby si z ní dělal čaj. Později mi jeho lékař řekl, že se uzdravil. To na mě udělalo silný a trvalý dojem.

Když v roce 1961 maminka zemřela, zapomněla jsem toho roku vrbovku nasbírat. U mého osobního lékaře jsem se dozvěděla, že jeden mně známý muž leží v nemocnici s beznadějnou rakovinou močového měchýře. Zvolala jsem: Ne, tento muž nesmí zemřít! A myslela jsem přitom na vrbovku. Ošetřující lékař byl sice nakloněn léčivkám, ale domníval se, že v tomto případě již nic nepomůže. Nemocný byl na tom velmi zle a jeho stav se neustále zhoršoval. Já však neměla vrbovku nasbíranou a s hrůzou jsem si uvědomila, že nyní, uprostřed října, je již vše odkvetlé a suché. Ale pokusila jsem se alespoň podívat, jestli ji přece jenom někde nenajdu. Ta místa, kde v létě kvetla, jsem dobře znala. Už tam bylo jen pár polosuchých stonků. Najemno jsem je nakrájela a přinesla manželce pacienta. ‚Bylo by dobré, kdyby váš manžel vypil denně dva šálky. Ráno a večer.‘ Za čtrnáct dní mi volá pan doktor a povídá mi, že se pacientův stav rapidně zlepšil. Smál se do telefonu a říká: ‚Tedy – ta tvoje bylinka opravdu zabírá.‘ Když jsem potom od té doby pomohla stovkám lidí, častokrát jsem si vzpomněla na slova staříka – bylinkáře: ‚Toto je vrbovka, tuto bylinku si zapamatujte, můžete s ní pomoci mnoha lidem.‘

Jeden lékárník z Mnichova mi ukázal starou a tlustou apatykářskou knihu z roku 1880, kde se tato bylinka ještě oficiálně uváděla. Chemické léky ji však úplně vytlačily. Nicméně každý, kdo tuto léčivku pozná, si ji cení a šetrným sběrem ji chrání před vyhynutím.“

Takto popisuje své zkušenosti s vrbovkou bylinářka Maria Treben ve svém bestselleru Zdraví z Boží lékárny.

Vrbovka je účinná léčivá bylina, která se využívá především při potížích s močovým ústrojím a prostatou. Její možnosti a využití jsou však mnohem širší a je škoda, že jsou dnes opomíjeny.

Vrbovka podporuje čištění krve. Díky obsahu biologicky aktivních látek se doporučuje pro udržování menstruačního, premenstruačního a menopauzálního komfortu. Podporuje psychickou pohodu, relaxaci a dobrý spánek. Také podporuje a urychluje hojení ran. Působí protizánětlivě a antibakteriálně. Indiáni používali mízu vrbovky při zevním ošetřováním ran, zánětů kůže, povrchových zranění a odřenin – podobně jako my u nás jitrocel.

Je známo asi 200 druhů vrbovek a najdeme je na všech kontinentech. Ovšem jen několik druhů je léčivých. A na jaké potíže je vrbovka vhodná?

• Zánět prostaty
• Zvětšená prostata
• Rakovina prostaty
• Rakovina močového měchýře
• Bolesti po operaci prostaty nebo močového měchýře
• Nemoci močového měchýře
• Nemoci ledvin
• Menstruační a menopauzální potíže
• Trávicí potíže
• Nepohyblivost kloubů
• Při detoxikaci organismu
• Při nespavosti

Buďte vitální a zdraví

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

V italském Janově se 4. 1. 1886 baptistickému knězi ze Skotska, Robertu Walkerovi, narodil druhý potomek. Pojmenoval ho Norman. Jako mladík se zhroutil z přepracování. Ocitl se na dně svých fyzických sil a lékař mu dával jen několik měsíců života, pokud nezmění svoji životosprávu. Rodiče ho poslali na francouzský venkov v naději, že se tam na čerstvém vzduchu zotaví. 

Norman W. Walker bydlel u staršího manželského páru a jednou sledoval paní domu, jak škrábe mrkev. Uviděl přitom kapičky mrkvové šťávy na škrabce a dostal na ni neodolatelnou chuť. Nastrouhal tedy mrkev na jemno a tuto hmotu vymačkal přes plátno. Tak získal svoji první sklenici šťávy. Po vypití šťávy se cítil velmi dobře, a tak ve výrobě a pití šťávy pokračoval a zjistil, že ho mrkvová šťáva vrací zpět do života a navrací mu zdraví. Když se úplně uzdravil, vrátil se k rodičům, se kterými se pak v roce 1910 (ve 24 letech) odstěhoval do Ameriky. Na svoji zkušenost s mrkvovou šťávou nikdy nezapomněl. Nasměrovala celý jeho další život. Vystudoval a stal se lékařem. 

Později se přestěhoval do Kalifornie a s Dr. Popem, který měl podobné názory, otevřeli bar na čerstvé vymačkané šťávy. Pomocí těchto šťáv uzdravovali své pacienty a kolem roku 1930 sestavili desítky kombinací různých šťáv podle jejich účinků tak, aby co nejlépe pomáhaly při uzdravování z různých nemocí. Tyto šťávy nakonec dodávali zákazníkům až do domu. 

Po nějaké době začali mít problémy s úřady, které jim zakázaly prodávat nepasterizované šťávy. Jenomže pasterizováním (ohřátím na 60-75 °C) se zabijí kromě bakterií i enzymy a takové šťávy již nemohou pomoci k uzdravení. Tím vzali Dr. Normanovi Walkerovi a Dr. Popeovi možnost používat jejich osvědčené metody. A protože Dr. Walker nechtěl používat k léčení chemii a chtěl dále pomáhat lidem, aby se mohli uzdravovat pomocí šťáv, přešel ze zdravotnictví k podnikání. Vyvinul vlastní hydraulický odšťavňovač, který se pod jeho značkou Norwalk vyrábí dodnes. 

Založil ranč se zdravými potravinami v Arizoně a napsal celkem osm knih o šťávách a zdravém stravování. Z dnešního pohledu jsou některé jeho lékařské závěry úsměvné (například že horečkou se příroda zkouší v našem těle spálit odpadové látky – tehdy si to možná mysleli, dnes víme, že horečka zvyšuje aktivitu imunitního systému a snižuje aktivitu bakterií), avšak ostatní je vypracováno na základě jeho výsledků, které se šťávami u pacientů měl. Jeho výrok dodnes platí: „Vařená strava je sice schopna nás udržet při životě, avšak na úkor vitality a zdraví. Syrová strava uzdravuje.“ 

Často se mylně uvádí, že Dr. Norman Walker se dožil více jak 100 let (někteří tvrdí dokonce až 119 let). Někdy to uvádějí nadšenci propagující jeho metodu pití šťáv. Ve skutečnosti se dožil jen 99 let a 5 měsíců. Až do své smrti 6. 6. 1985 pil šťávy a byl zdravý, plný vitality a síly. Přežil všechny své kritiky a posměváčky. Zemřel klidně a ve spánku.

Je zajímavé, že základem většiny jeho šťáv je mrkev. Proč asi?

Mrkev je uvedena v encyklopedii mezi léčivými potravinami. Jak může léčit? Je to díky vysokému obsahu provitaminu A. 

Mrkev obsahuje všechny minerály a stopové prvky a řadu vitaminů, avšak významná je především díky třem látkám:

1. Karotenoidy – jsou nezbytné pro správnou funkci oční sítnice
2. Pektin (rostlinná vláknina) – reguluje pohyb střev a zklidňuje střevní sliznici
3. Éterický olej – působí proti střevním parazitům

Karotková šťáva zabraňuje onemocnění očí, zánětu krčních mandlí, nosních dutin a dýchacích orgánů. Chrání nervový systém. 

Kojící matky by měly tuto šťávu pít, aby zlepšily kvalitu mateřského mléka.
Jestliže ji budou pít matky v posledních měsících těhotenství, mohou tím snížit riziko horečky omladin po porodu.

Podporuje zdraví zubů a kostí. Je výborná na osteoporózu. 
0,5 litru této šťávy denně má pro náš organismus větší hodnotu než 12 kilo vápníkových tablet nebo 12 litrů mléka. 
Lidé si myslí, že mléko je zdrojem vápníku pro kosti. To je však jeden z největších mýtů, jak dokládám v knize Krutá hra o tvé zdraví, neboť mléko ve skutečnosti odvápňuje! 

Šťáva z mrkve pomáhá při všech očních onemocněních, pomáhá udržovat v dobrém stavu kůži a sliznice, pomáhá při gastritidě, nadbytku žaludeční kyseliny a kolitidě. 

Podporuje uzdravení při vředech a rakovině. 
Dr. Norman W. Walker uvádí, že „lidé, kteří se živí čerstvými syrovými potravinami a doplňují svoji stravu čerstvými zeleninovými a ovocnými šťávami, neonemocní rakovinou“. 

Při pití karotkové šťávy může dojít k silné očistě jater, což se projevuje zežloutnutím kůže (může být i do oranžova). Toto zbarvení není způsobeno žlutým barvivem ze šťávy! Karoten nemůže proniknout do kůže a zbarvit ji do oranžova, tak jako chlorofyl nezbarví kůži do zelena. Je nutné vydržet v užívání a neznepokojovat se tímto zbarvením, protože po dokončení očisty jater samo zmizí. 

Pokud tělo reaguje nevolností, bylo by velkou chybou vyhodnotit to tak, že šťávu z karotky nesnáší. Je to přechodná záležitost, spojená s čištěním organismu, a důkaz, že tuto šťávu moc potřebujete. 

Šťáva z karotky patří mezi nejlepší druh potravy pro naše tělo. 

Dopřejte svým buňkám tu nejlepší výživu. 

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

Viděli jste někdy obří strom sekvoj? Že jste nebyli v Americe? Dobře, tak mohutný dub nebo platan? Víte, z čeho vybudoval tak obrovské množství hmoty (dřeva)? Z vody a vzduchu pomocí sluneční energie....

Čtenáři se mne ptají na můj názor na carnivore dietu. Píší mi, že při srovnání s mými knihami jsou zmateni. A já se jim nedivím, neboť argumenty pro carnivore dietu mají svoji logiku. Zvláště když je ...